Červen 2012

Recenze: Lovkyně snů- Procitnutí

25. června 2012 v 6:00 | Anet. |  Rezence



Název : Lovkyně snů- Procitnutí
Originální název : Wake
Autor : Lissa McMann
Překlad : Čeněk Matocha
Nakladatelství: Fragment 2011
Rok vydání v originále : 2008
Počet stran : 215
Vydání : první
Hlavní postavy : Janie, částečně i Cabel

..........

Chcete vědět o čem jiní sní?
Není to zase tak jednoduché.
Janie Hannaganová o tom ví své.


Ahoj,
jmenuji se Janie. Jsem normální sedmnáctiletá holka, až na to, že od svých osmi let nekontrolovatelně propadám do snů ostatním lidem. Už mě to nebaví. Zvlášť pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Nemůžu se ani nikomu svěřit- neuvěřili by mi a mysleli by si, že jsem blázen. A tak žiju se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumím ovládat.
Nedávno jsem se propadla do hrozné noční můry. Ještě teď mi z toho tuhne krev žilách. Poprvé jsem v něčí zvrácené duši nebyla jen pozorovatelem, ale i účastníkem...

..........

Sny nejsou vzpomínky,
jsou to naděje a obavy.

Když jsem knížku otevřela a začala číst první odstavec kapitoly, překvapilo mě, jak příběh začíná. Hned po prvním, ne- moc dlouhým odstavci, spisovatelka navázala na to, že se Janie propadá do snu. V tu chvíli jsem pomyslela na to, co jsem si to koupila za knížku.

Janie, hlavní postavu celého děje jsem si neskutečně oblíbila. Je to silná a rozumná dívka, které život pod nohy háže klacky. Dále je tu její kamarádka Carrie. S Janie se zná od 6. třídy. Carrie miluje drby a přesto, že bydlí v chudé čtvrti, na rozdíl od Janie se kamarádí s Melinkou. Bohatou roztleskávačkou z Hillu.
Cabel je kluk, kterýmu život víc vzal než dal. Nemá matku a jeho otec se ho pokusil zabít. Po té, co se více zbližuje s Janie cítí větší a větší povinost ochraňovat ji.
Janie tře bídu s nouzí, šetří peníze na vysokou a pracuje v domově pro důchodce Heather Home. Její matka je alkoholička, nemá práci a o Janie se nestará. Otce nemá.

Po pár kapitolách moje první dojmy byly z hlavy pryč. Asi jako u každé knížky, začátky bývají poněkud nudné. Konkrétně mě začala bavit v okamžiku, kdy se Janie propadla do snu, který se v okamžiku stal noční můrou.

Autorku knihy jsem si moc oblíbila. Velký podíl na tom má její styl psaní. Dokáže popsat každičký detail tak, že si v okamžiku dokážete představit postavu, která v ději zrovna vystupuje.
U celého příběhu dává čtenářovi možnost vžít se do děje. Jsem ráda za to, že u jednotlivých sekcí je napsaný čas a datum, pomáhá to představit si danou chvíli.

Do knížky jsem se okamžitě začetla. Děj utíká docela rychle, ale nejste u něj zmatení jak to u některých knížek bývá. Když jsem dočetla, za pár dní jsem si jí četla znova a znova, do té doby než vyšel druhý díl. Stala se z ní má srdeční záležitost a všem ji doporučuji přečíst.




Knížky, plánování a zmatek

24. června 2012 v 17:24 | Anet. |  Z mého ne- příliž zajímavého života
Při pohledu na moji knížkama přeplněnou poličku se mně na krku naježily chloupky. Nechápu, jak se všechny ty knížky (jen tak pro zajímavost, je jich 47) mohly vlézt na ani ne půl metru dlouhý kus dřeva. To mě přimělo k tomu, abych je všechny vyházela na postel a dala tak aspoň na chvíli mé poličce možnost nadechnout se. Tím mi do hlavy vlítla stará myšlenka a to přemluvit naše, ať mně konečně koupí knihovnu. Boužel jako vždy na mě vybalili celkem pravdivou výmluvu, že je můj pokoj moc malý. Ale nejsem povaha, co se často vzdává. Tak jsem si vymyslela knihovnu na zeď :D za tento nápad mě rodiče obměnili pohledem, jako kdyby mi na hlavě začal růst strom.

Asi před včerejškem jsem začala přednastavovat články na dobu, kdy tady nebudu.
Když si to jen tak z oka spočítám, blog tady beze mě bude asi 40 něco dní, což je fakt hodně. Odlítám až v pátek, takže tento týden se článkům budu věnovat, aspoň doufám. Návštěvnost blogu nemám zas takou, abych musela psát každej den novej článek. Ale už teď v přednastavování mám zmatek, co jakej den výjde za článek, za kolik dní výjde další a vlastně všechno okolo toho se mi plete. To mě přimělo k tomu, abych si všechno psala do diáře. A můžu vám slíbit, že jestli mi nevybouchnou nervy sem dám výpis kdy, jakej článek výjde.

............................

Jestli se přes to moje blábolení dokopete až sem, aniž by jste umřeli nudou, máte můj obdiv ;D

Koťata

22. června 2012 v 20:22 | Anet. |  Fotím
Musím se Vám pochlubit s fotkama mých 5ti týdenních koťat. Dohromady mám tři. Včera se mi naskytlo dokonalého pohledu, když si vykračovala všechna tři koťata přímo za sebou, musela jsem se smát, když jsem viděla jak jdou se zdviženou hlavou přímo k nebi a při tom kývou těma svýma malýma ocáskama ze strany na stranu.
Když jsem je fotila, dvě koťata, konkrétně kluci, vypadali jako kdyby se do toho objektivu zamilovali. Není jediná fotka, kde by se nedívali přímo na mě. Přesto jsem ale nakonec vybrala jenom 2 xD





15.6. - Lednice

16. června 2012 v 21:31 | Anet. |  Fotím
V pátek jsme byli s naší třídou na výletě v Lednici. K té příležitosti jsem si s sebou přibalila foťák a jako vždy se snažila udělat nějaké uspokojivé fotky, a přece jen se zadařilo!
Kvůli našemu učitelovi jsme se sice nepodívali ani dovnitř zámku.. jaká to náhoda, ale aspoň jsme nahlédli do skleníku a k dravcům.

..Poslední 2 fotky se mně mimořádně povedly :)











Umění a krása v jednom

13. června 2012 v 14:33 | Anet. |  Téma týdne
Vždycky mě zajímala řecká mytologie. Bohové, mýty, eposy.. ze všecho nejvíc mě ale zaujaly chrámy. Velké, honosné ale hlavně krásné stavby, které byly zasvědceny bohům. Všechno je propracované co posledního detailu, ať už hlavice sloupů tak i reliéfy na štítech.
Už druhým rokem chodím do keramiky, a jednu hodinu mě napadlo, že bych mohla udělat chrám. Na celém chrámu jsem pracovala asi 12 hodin, a při výsledném pohledu jsem usoudila, že ta trpělivost stála za to.