Téma týdne- čtyři slabiky, děvět písmen, dvě slova, která by měl každý bloger, jehož útočistě je na blogu.cz znát.

Některá témata mi příjdou o ničem, nebo naopak, když si přečtu zadání, hned vím o čem psát. Slova mi lítají z hlavy přes ruce, až se ocitnou v monitoru, přesněji v textovém editoru.

Ono to vlastně není vůbec těžké, stačí jen vědět o čem psát, aby to mělo smysl, zkrátka to potřebuje inspiraci.

Nejlepší na tom je to, že je každý článek originální. Když napíšu článek a porovnávám si ho s ostatními články na TT každý je o něčem jiným, i když je zadání témata stejné, každý autor jej pojme úplně jinak. To ukazuje, že naše fantazie je nekonečná a vlastně že nemá žádné hranice.

.........

Když nemám inspiraci a nevím o čem psát, tak pochopitelně nic psát nebudu. Promiňtě, ale článek typu ,,nevím co mám na toto Téma týdne napsat" se jako článek nepočítá, ani když k tomu autor přihodí dalších pět vět které jsou absolutně o ničem, aby byl obsah článku hmotnější. Tohle nemá cenu ani publikovat.

Jeden týden bylo TT zrdcadlo. U jednoho článku jsem se docela pobavila. Autorka napsala, z čeho se zrdcadlo skládá, kde všude se s ním setkáme, nebo dokonce k čemu slouží. Pod tím byla kupa komentářů, jak je to 'dokonalý' a 'originální' článek. V tu chvíli jsem jenom valila oči a říkala si, kdeto žijeme. Protože jestli tohle napsal zdravý člověk, musel být něčím zhypnotizovaný či co.

.........

Stejné je to, že někdo napíše článek a označí jej za Téma týdne jen proto, že si chce zvýšit návštěvnost. Pravda je, že návštěvnost si tím sice může zvýšit ale maximálně na jeden den a s tím příjde mnoho komentářů že to není článek na TT. Nejen že si tímto blog udělá ne zrovna moc kladnou vizitku, ale dostane také hodně negativních ohlasů.

Proto než publikujete článek na TT, nejdříve si uvědomte, že bude nějakou dobu na hlavní stránce blogu.cz.

Nedělní procházka se u nás pomale stává tradicí. Včera jsem se vydala k rybníku Balaton, u kterého je malá restaurace. Protože cestu k Balatonu lemují pole, různé stromy aj. využila jsem situace a přibalila si s sebou foťák. Moje nadšení boužel zkazil vítr a nějaké pořádné fotky se mi nepodařilo sehnat.

..i tak dávám menší ukázku

Jaro, léto, podzim, zima. Normální roční období, opakující se každý rok. Letos mám ale pocit, že místo toho, aby po zimě přišlo jaro, tak se mezi ně vecpalo léto. No, posuďte sami, že 32 stupňů na jaře není samo o sobě normální.

Tak Vám přináším jaro aspoň na fotce :)

Druhá recenze na blogu, bude na knížku Temné vize od spisovatelky L.J Smith. Na českém trhu, jsou vydány zatím dva díly tohoto bestselleru. Z toho druhý díl vyšel teprve nedávno.

Hlavní postavu celého příběhu představuje Kaytlin. Má nezvyklé oči a jasnovidecké schopnosti. To napovídá tomu, že žije s pověstí čarodějky. Proto, když dostává pozvání do institutu nadaných, se v ní vzbouzí naděje na nový život. V institutu poznává další lidi, kteří mají paranormální schopnosti.

.. všichni se však brzy dozví pravdu o experimentu, který ohrožuje nejen jejich zdravý rozum, ale i životy.

Úryvek z knížky: S pistolí před sebou a psy po stranách Gabriel couval do křesla. Posadil se. Pan Zetes přešel k němu, sehnul se a udělal pár rychlých pohybů. Když se narovnal, Kaytlin si uvědomila, že připoutal Gabriela ke křeslu pouty kolem zápěstí a kotníků. Pan Z. přešel za křeslo. Dopředu vyskočily dva křídlovité úchyty. V další chvíli měl Gabriel hlavu znehybněnou nástrojem, který vypadal, jako by se používal k operaci mozku.

,,Krystal dokáže víc než jen umocnit sílu, " promluvil pan Zetes. ,,Dokáže způsobovat nesnesitelnou bolest- dokonce dohnat k šílenství."

Po zjištění pravdy o zkutečných záměrech Zetesova institutu se Kaytlin a její přátelé rozhodnou pro útěk. Vydají se na nebezpečnou cestu do bílého domu, který všichny viděli ve společném snu. Při hledání domu zjistí několik dalších pravd o panu Zetesovi a jeho moci.

..podaří se jim dům najít, nebo je už příliš pozdě?

Úryvek z knížky: Lydie znovu zasípala. Kaytlin se zdálo, že se snaží říct ,,O čem to mluvíš?"

,,Řeknu ti o čem mluvím, ''odsekla a s každým slovem s ní zacloumala. Lydie ji oběma rukama držela za zápěstí, ale byla příliš slabá na to, aby překonala Kaitlynino sevření. ,,Ty pracuješ pro Zetese, ty malá mrcho." Lydie slabě zapištěla a snažila se zakroutit hlavou.

"Ale ano, pracuješ! Vím to. Jsem jasnovidka, pamatuješ?"

Myslím si, že ti, co mají rádi dobrodružství, napětí a tajemno budou z knižkou spokojeni.

Já osobně ji hodnotím velice kladně.

Protože jsem potřebovala zvuk z jednoho videoklipu, a to konkrétně LMFAO- Party Rock Anthem, zamířila jsem na youtube. V sloupci napravo se mi najednou ukázal odkaz: LMFAO- Party Rock Anthem, (Corver by @KarminMusic). Nedalo mi to a musela jsem se na to podívat. Protože jsem čekala jen něčí snahu o napodobení byla jsem překvapená, na video jsem se dívala s otevřenou pusou a vykulenýma očima. Z té dívky přímo zářila energie a ohromný talent. V některých částí písně si troufnu říct, že to je lepší než originál (čistě můj názor).

Nedalo mi to, a musela jsem se podívat na další videa. Písničku Look At Me Now jsem slyšela poprvé v životě a proto jsem si pustila i originál, v tomto případě musím říct že originál stojí za nic, v jejím podání je song mnohem lepší. U této písničky prokázala děsně velké nadání hlavně u části kde repovala, a já jen zírala. No, jen sami posuďte:

Ráda bych vložila i Party Rock Anthem v její verzi, ale boužel mi nejde nahrát, tak aspoň dávám odkaz :

Na youtube vystupuje pod nickem Karmin.

Doporučuji shléhnout i její další videa protože to doopravdy stojí za to ;)

..Nenadarmo se jí říká "Katy Minaj"

Šla jsem k nástěnce, podívala se na fotky z minulého léta a uvědomila si, že už nikdy nebude takové jaké bývalo. Troufnu si říct, že to bylo nejlepší léto, co jsem kdy zažila. "Sakra! už zase ty vzpomínky"

Pomalu jsem si začala přehrávat ty dva týdny, na mých ústech se měnila radost se smutkem. Psala jsem to, píšu to i teď a budu to psát dál. Chci stroj času! jediné co ty dva týdny zkazilo bylo to, že jsem neříkala, nevyjadřovala, nedávala najevo to, co jsem cítíla (cítím?). Kdo ví, jaká by byla přítomnost, kdybych nebyla takovej srab.

..Život jde dál a zatím co se stalo, nemá cenu se ohlížet- vždyť ta věta je skoro nelidská.

Pustila jsem si uvedenou písničku a při každým I miss you se mi na tvář začaly spouštět další slzy..

Když se řekne pátek 13., každý si představý den, kdy se mu nebude nic dařit nebo vyleze z postele levou nohou. Když zavzpomínám na minulý týden, kdy byl onen ''smolný den'', nic zvláštního se mi nestalo. Ve škole pohoda, doma to stejný. Vlastně, nikdy se mi pátek 13. nepotvrdil jako smolný den. Divné..

Boužel vždy musí nastat den, který by jsem přiřadila ke zmíněnému datu. A zrovna dnešek je dokonalým příkladem.

Vstanu, jdu se nasnídat. Podívám se do lednice a ejhle! není tu žádné jídlo které by se dalo nazvat jako snídaně. Jen zbytky z nedělního obědu, po jejichž požití by mi nebylo zrovna nejlépe- zvlášť po ránu. Nezbývá mi nic jiného, než si dát jabko. Z kterého se mi zrovna dvakrát žaludek nenaplní.

Po nepříliž vydatné snídani přichází čištění zubů a s tím zlomení kartáčku. Asi je to neuvěřitelný, ale moje zuby zvládly zlomit kartáček vejpůl. Chápete to? .. po několika domácích karambolech přichází na řadu cesta do školy s poněkud prázdným žaludkem a napůl vyčištěnými zuby.

Tím jsem si začala uvědomovat, že dnešní den nebude žádná slává..

..a taky že nebyla

Zajímavé na to všem je, že jedině ve škole se mi nic zvláštního nepřihodilo a známky byly překvapivě výborné. A pak se to už jen hnalo z kopce.

Velký šok bylo zjištění třídních schůzek. Asi vám to příjde divný, ale já moje rodiče doslova nutila, aby tam šli. No, říkejte si o mně jakej jsem šprt, ale jestli se chci dostat na dobrou školu musím makat. Zjištění známek na vysvědčení bylo docela nemilé a v tom smolný den pokračoval. ( známky se nám uzavírají v květnu a pak se už neučíme, heč! )

....

Dnešek zakončilo sražení nálady v bod mrazu na trenále a následné vybití zlosti na "maminčině" chloubě- porcelánových talířu, po mé několik "pra" babičce.

Ahoj :)

Info

Omlouvám se, že jsem tu skoro týden nebyla. Připravuji na blog nový projekt který bude součástí nové rubriky. Konečně také můžu oznámit, že připravované video se blíží. Dlouho nám trvalo, než jsme našli dobré místo.

Tento desing blogu je tu už dýl, a mě pomale přestává bavit, byla bych moc ráda, kdyby se někdo ozval a byl by ochotný udělat mi nový.

Z týdne

Jak asi každý ví, v pondělí byly Velikonoce. S tím přichází i moje neoblíbené vstávání. Nechápu, jak někdo může na holky chodit už v 7 ráno. A protože mě rodiče ták milují, nedělalo jim problém pustit kluky až ke mně do pokoje asi s dvoumetrovýma pomlázkama. Nijak by mi to nevadilo, kdybych v tu dobu nespala. To byl asi největší šok, který jsem na Velikonoce zažila. Po 'mučícím' dopoledni přišlo o něco veselejší odpoledne. Se sestřenkou jsem šla na procházku s mým dvouročním bratrancem a smíchu bylo na rozdávání. Celý den zakončila návštěva restaurace a pizza.

Zbytek týdne následovala námi nemilovaná škola. A z toho každý den jedna písemka.

V dnešní době je říci svůj názor umění. Asi se lidé se bojí, že by svým názorem mohli vyčnívat z davu. Myslím si, že je to celé o strachu.

Má pusa je už od malička otevřená na všechny strany a za vše co zní vypadne musím pykat. Čím jsem starší, v mé hlavě se každý den hromadí víc a víc názorů, a ne vždy je vyslovím nahlas. Přepadnou mě obavy, že ostatní můj názor nepojmou po kladné stránce, že ho nepochopí. Tak si ho raději mumlám sama pro sebe. I když vím, že to není zrovna dobře.

Každý má právo říci svůj názor a stát si za ním. Každý si myslí něco jiného a má jiný názor. Každý by měl mít právo na svobodu vyjadřování.

Stačí jen ovládnout strach a dát do toho trochu sebejistoty. Když tím nikoho nepoškodíme, tak proč se neozvat.

Dneska jsem se opět pokusila okouzlit s foťákem, tak posuďte samy, jestli se mi to povedlo.

Tak, co vy na ně?