Sims, nuda a pepsi

3. srpna 2012 v 19:00 | Anet. |  Z mého ne- příliž zajímavého života
Zdravím :)

Doufám, že nejsem jediná kdo prožil celý týden v nudě. Docela si přeju, aby se přihnaly bouřkové mraky a začalo pršet, abych si nevyčítala že je venku tak krásně a já doma sedím na prdeli na nic nedělám. Štve mě, že v okolí není žádná cyklostezka. To bych hned věděla co dělat.


Dneska, respektive ze včerejška na dnešek jsem se konečně dočkala oficiálního schválení The Sims 3 roční období. Wáá ten trailer je naprosto dokonalý.
Taky se na konferenci TS dali slyšet že ještě dvě kolekce a jeden dodatek a je tu The Sims 4! Asi to zní, jako kdyby to psal nějaký závislák ale já jsem ráda že zase bude něco novýho.
Trailer.

Doma čtu pořád to stejný dokola a nemůžu najít knížku, která by mě bavila. No co to je? xD

Teď k blogu. O víkendu můžete očekávat recenzi na knížku Křidla. A možná se i konečně domluvím na natonečí dlooouho slibovaného tanečního videa (avšak jestli si tu choreografii j
eště pamatujem- s kamarádkou jsem se neviděla celý měsíc)
Nechci si nějak stěžovat, ale návštěvnost tohoto blogu je opravdu mizerná. Nepotřebuji mít třista návštěv za den ale kam se poděly ty dny kdy na ukazovadle bylo aspoň těch 40 lidí?
 

Kytka sem, kytka tam

30. července 2012 v 11:30 | Anet. |  Fotím
Vedle naší chaty, měla chatu jedna stará paní. Sice nebyla moc příjemná, ale zato měla moc krásnou zahrádku. Ani byste nevěřily, kolik toho taková zahrada o vás může prozradit. Například zahradu této paní zdobili nazí chlápci z jejichž rozkroku stříkala voda do studánky, u toho seděl vodník, v ruce dýmka a v obličeji poněkud zhulený výraz. Ve studni byla až moc modrá voda, což naznačovalo, že si babka oblíbila madam Kropáčkovou a tajně jí chodí na modrou vodu. Vedle studny byl krokodýl, který měl podle všeho dát paní pocit, že i ona má svého krohodýla Dundeeho. Dominantou celé zahrádky byly kytky, které se tam vůbec nehodily ale měly ve vás vzbuzovat pocit, že to všechno je vlastně jen obyčejná zahrádka.

Plus pro vás, vyfotila jsem chatu. Mínus? nevyfotila zahradu.


Taky nechápete, jak moucha může opylit květ?

Prázdniny mají nohy, dny tryskáč

28. července 2012 v 20:08 | Anet. |  Z mého ne- příliž zajímavého života
Po 4týdenní pauze se zase vracím zpět. Ani byste nevěřily, jaký je to skvělý pocit utéct před všemi stresy a prostě si jen užívat. Ale i tak platí staré dobré přísloví, doma je doma.

Než odbočím od témata, chtěla bych se aspoň té troše pravidelných čtenářů a náhodným návštěvníkům mého blogu omluvit za ten čtyř týdenní rest. I když jsem slibovala že přednastavím články, nějak jsem nebyla schopná najít si na to čas. No, myslím že mě pochopíte, kdo by chtěl poslední týden před tím, než vypadne na čtyři týdny někam do pryč prosedět u počítače a vymýšlet články.

První týden
Prvních 7 dní jsem strávila u moře. Konkrétně v Chorvatsku, na Tučepi. Říkejte si, že jsem divná ale k moři jse
m se vůbec netěšila. Moře! no jéžiš, moře, na co? Vodu mám všude, slanou vodu k životu nepotřebuji a navíc se střašně blbě opaluju, takže ani kdybych tam byla tři týdny, nikdy nebudu opálená.
Polovinu týdne jsem si připadala, jako kdyby mě někdo naložil do láhve s nudou. Druhá polovina týdne byla celkem snesitelná. Vedle našeho apartmánu se ubytovala rodinka kterou naši znali z předchozí dovolené. Zbytek dnů jsme strávili všichny dohromady, vyjeli jsme si na Jadrunu (loď) nebo jsem šla se staršími členy
rodiny vyzkoušet wattersports- skůtry, pneumatiky- kruhy? xD který táhne člun, padáky nad mořem atp.

Druhý, třetí týden
Další den po příjezdu od moře jsem jela na tábor, který zaplnil další dva týdny prázdnin. ÁÁh, ani nevíte, jak jsem se tam těšila. Po roce zase uvidím kámoše a strávím s němi báječných čtrnáct dní.
Protože se dovolená u moře a tábor překrývaly, dojela jsem až třetí den tábora. Čekalo mně nádherné přivítání od kámošů a všechno se zdálo být perfektní. Boužel jen na nějakou dobu. Stalo se něco, co jsem zažívala už loni. Přesně jako kdyby ty dva roky někdo vytisknul jen s jiným datumem. Ale pryč s trápením, jsou prázdniny. Čas, který si má každý užívat. Tak se tím taky budu řídit! jop, co řeknu to dodržím. Zbytek tábora byl nádherný, užila jsem si spoustu zábavy, lásky, přátel a vlastně, bylo to perfektní.

Čtvrtý, týden
Všechno bylo ve spěchu, dojela jsem z tábora, vyspala se a hned odjížděla na chatu, na Holštějn. Zasloužený odpočinek. Všude ticho, nikde ani noha, jenom sem tam cyklisti co se chystají na Baldovec.
Na chatě jsem byla s tetama, plus s malým Vojtíškem, dvouletým bratrancem. I když mě přes ten týden zaměstnali do role chůvy, vůbec mi to nevadilo. Skoro každej den jsme chodili do blízkých lesů na houby. Sem sam jsme si vyšli do hospůdky u zříceniny bezejména, nebo chodili na Baldovec- řekněme že to je něco jako rekreační centrum. V horkých dnech jsme využili toho, že centrum obsahuje bazén a když se trochu ochladilo, zašli jsme na horolezeckou stěnu nebo na lanový centrum. Docela mě pobavila jejich reklama. Myslí si, že když si u nich Pan Dejdar alias Ozzák pronajme chatu a přes celou přední stěnu si tam dá plakát Ozzáka a další svoje fotky, že to daláká další lidi.


No, nebudu vám to tu vypisovat, už tak je článek docela dlouhej. Zkrátka a jasno jsem si to letos užila. Zažila jsem zábavu, nudu, lásku i trápení. Ale strašně to uteklo. Prostě Summer 2012 is legendary! xDD

Přidávám fotky Vojty :)

 


Recenze: Lovkyně snů- Procitnutí

25. června 2012 v 6:00 | Anet. |  Rezence



Název : Lovkyně snů- Procitnutí
Originální název : Wake
Autor : Lissa McMann
Překlad : Čeněk Matocha
Nakladatelství: Fragment 2011
Rok vydání v originále : 2008
Počet stran : 215
Vydání : první
Hlavní postavy : Janie, částečně i Cabel

..........

Chcete vědět o čem jiní sní?
Není to zase tak jednoduché.
Janie Hannaganová o tom ví své.


Ahoj,
jmenuji se Janie. Jsem normální sedmnáctiletá holka, až na to, že od svých osmi let nekontrolovatelně propadám do snů ostatním lidem. Už mě to nebaví. Zvlášť pokud ten, komu se zdají, někam padá, ocitá se na veřejnosti nahý nebo sní o svých erotických tužbách. Nemůžu se ani nikomu svěřit- neuvěřili by mi a mysleli by si, že jsem blázen. A tak žiju se svou schopností jako s nechtěným prokletím, které neumím ovládat.
Nedávno jsem se propadla do hrozné noční můry. Ještě teď mi z toho tuhne krev žilách. Poprvé jsem v něčí zvrácené duši nebyla jen pozorovatelem, ale i účastníkem...

..........

Sny nejsou vzpomínky,
jsou to naděje a obavy.

Když jsem knížku otevřela a začala číst první odstavec kapitoly, překvapilo mě, jak příběh začíná. Hned po prvním, ne- moc dlouhým odstavci, spisovatelka navázala na to, že se Janie propadá do snu. V tu chvíli jsem pomyslela na to, co jsem si to koupila za knížku.

Janie, hlavní postavu celého děje jsem si neskutečně oblíbila. Je to silná a rozumná dívka, které život pod nohy háže klacky. Dále je tu její kamarádka Carrie. S Janie se zná od 6. třídy. Carrie miluje drby a přesto, že bydlí v chudé čtvrti, na rozdíl od Janie se kamarádí s Melinkou. Bohatou roztleskávačkou z Hillu.
Cabel je kluk, kterýmu život víc vzal než dal. Nemá matku a jeho otec se ho pokusil zabít. Po té, co se více zbližuje s Janie cítí větší a větší povinost ochraňovat ji.
Janie tře bídu s nouzí, šetří peníze na vysokou a pracuje v domově pro důchodce Heather Home. Její matka je alkoholička, nemá práci a o Janie se nestará. Otce nemá.

Po pár kapitolách moje první dojmy byly z hlavy pryč. Asi jako u každé knížky, začátky bývají poněkud nudné. Konkrétně mě začala bavit v okamžiku, kdy se Janie propadla do snu, který se v okamžiku stal noční můrou.

Autorku knihy jsem si moc oblíbila. Velký podíl na tom má její styl psaní. Dokáže popsat každičký detail tak, že si v okamžiku dokážete představit postavu, která v ději zrovna vystupuje.
U celého příběhu dává čtenářovi možnost vžít se do děje. Jsem ráda za to, že u jednotlivých sekcí je napsaný čas a datum, pomáhá to představit si danou chvíli.

Do knížky jsem se okamžitě začetla. Děj utíká docela rychle, ale nejste u něj zmatení jak to u některých knížek bývá. Když jsem dočetla, za pár dní jsem si jí četla znova a znova, do té doby než vyšel druhý díl. Stala se z ní má srdeční záležitost a všem ji doporučuji přečíst.




Knížky, plánování a zmatek

24. června 2012 v 17:24 | Anet. |  Z mého ne- příliž zajímavého života
Při pohledu na moji knížkama přeplněnou poličku se mně na krku naježily chloupky. Nechápu, jak se všechny ty knížky (jen tak pro zajímavost, je jich 47) mohly vlézt na ani ne půl metru dlouhý kus dřeva. To mě přimělo k tomu, abych je všechny vyházela na postel a dala tak aspoň na chvíli mé poličce možnost nadechnout se. Tím mi do hlavy vlítla stará myšlenka a to přemluvit naše, ať mně konečně koupí knihovnu. Boužel jako vždy na mě vybalili celkem pravdivou výmluvu, že je můj pokoj moc malý. Ale nejsem povaha, co se často vzdává. Tak jsem si vymyslela knihovnu na zeď :D za tento nápad mě rodiče obměnili pohledem, jako kdyby mi na hlavě začal růst strom.

Asi před včerejškem jsem začala přednastavovat články na dobu, kdy tady nebudu.
Když si to jen tak z oka spočítám, blog tady beze mě bude asi 40 něco dní, což je fakt hodně. Odlítám až v pátek, takže tento týden se článkům budu věnovat, aspoň doufám. Návštěvnost blogu nemám zas takou, abych musela psát každej den novej článek. Ale už teď v přednastavování mám zmatek, co jakej den výjde za článek, za kolik dní výjde další a vlastně všechno okolo toho se mi plete. To mě přimělo k tomu, abych si všechno psala do diáře. A můžu vám slíbit, že jestli mi nevybouchnou nervy sem dám výpis kdy, jakej článek výjde.

............................

Jestli se přes to moje blábolení dokopete až sem, aniž by jste umřeli nudou, máte můj obdiv ;D

Koťata

22. června 2012 v 20:22 | Anet. |  Fotím
Musím se Vám pochlubit s fotkama mých 5ti týdenních koťat. Dohromady mám tři. Včera se mi naskytlo dokonalého pohledu, když si vykračovala všechna tři koťata přímo za sebou, musela jsem se smát, když jsem viděla jak jdou se zdviženou hlavou přímo k nebi a při tom kývou těma svýma malýma ocáskama ze strany na stranu.
Když jsem je fotila, dvě koťata, konkrétně kluci, vypadali jako kdyby se do toho objektivu zamilovali. Není jediná fotka, kde by se nedívali přímo na mě. Přesto jsem ale nakonec vybrala jenom 2 xD





15.6. - Lednice

16. června 2012 v 21:31 | Anet. |  Fotím
V pátek jsme byli s naší třídou na výletě v Lednici. K té příležitosti jsem si s sebou přibalila foťák a jako vždy se snažila udělat nějaké uspokojivé fotky, a přece jen se zadařilo!
Kvůli našemu učitelovi jsme se sice nepodívali ani dovnitř zámku.. jaká to náhoda, ale aspoň jsme nahlédli do skleníku a k dravcům.

..Poslední 2 fotky se mně mimořádně povedly :)











Umění a krása v jednom

13. června 2012 v 14:33 | Anet. |  Téma týdne
Vždycky mě zajímala řecká mytologie. Bohové, mýty, eposy.. ze všecho nejvíc mě ale zaujaly chrámy. Velké, honosné ale hlavně krásné stavby, které byly zasvědceny bohům. Všechno je propracované co posledního detailu, ať už hlavice sloupů tak i reliéfy na štítech.
Už druhým rokem chodím do keramiky, a jednu hodinu mě napadlo, že bych mohla udělat chrám. Na celém chrámu jsem pracovala asi 12 hodin, a při výsledném pohledu jsem usoudila, že ta trpělivost stála za to.


Téma týdne

14. května 2012 v 17:39 | Anet. |  Píšu

Téma týdne- čtyři slabiky, děvět písmen, dvě slova, která by měl každý bloger, jehož útočistě je na blogu.cz znát.


Některá témata mi příjdou o ničem, nebo naopak, když si přečtu zadání, hned vím o čem psát. Slova mi lítají z hlavy přes ruce, až se ocitnou v monitoru, přesněji v textovém editoru.
Ono to vlastně není vůbec těžké, stačí jen vědět o čem psát, aby to mělo smysl, zkrátka to potřebuje inspiraci.
Nejlepší na tom je to, že je každý článek originální. Když napíšu článek a porovnávám si ho s ostatními články na TT každý je o něčem jiným, i když je zadání témata stejné, každý autor jej pojme úplně jinak. To ukazuje, že naše fantazie je nekonečná a vlastně že nemá žádné hranice.

.........

Když nemám inspiraci a nevím o čem psát, tak pochopitelně nic psát nebudu. Promiňtě, ale článek typu ,,nevím co mám na toto Téma týdne napsat" se jako článek nepočítá, ani když k tomu autor přihodí dalších pět vět které jsou absolutně o ničem, aby byl obsah článku hmotnější. Tohle nemá cenu ani publikovat.
Jeden týden bylo TT zrdcadlo. U jednoho článku jsem se docela pobavila. Autorka napsala, z čeho se zrdcadlo skládá, kde všude se s ním setkáme, nebo dokonce k čemu slouží. Pod tím byla kupa komentářů, jak je to 'dokonalý' a 'originální' článek. V tu chvíli jsem jenom valila oči a říkala si, kdeto žijeme. Protože jestli tohle napsal zdravý člověk, musel být něčím zhypnotizovaný či co.

.........


Stejné je to, že někdo napíše článek a označí jej za Téma týdne jen proto, že si chce zvýšit návštěvnost. Pravda je, že návštěvnost si tím sice může zvýšit ale maximálně na jeden den a s tím příjde mnoho komentářů že to není článek na TT. Nejen že si tímto blog udělá ne zrovna moc kladnou vizitku, ale dostane také hodně negativních ohlasů.


Proto než publikujete článek na TT, nejdříve si uvědomte, že bude nějakou dobu na hlavní stránce blogu.cz.

Anet.


Z včerejší procházky

7. května 2012 v 15:03 | Anet. |  Fotím
Nedělní procházka se u nás pomale stává tradicí. Včera jsem se vydala k rybníku Balaton, u kterého je malá restaurace. Protože cestu k Balatonu lemují pole, různé stromy aj. využila jsem situace a přibalila si s sebou foťák. Moje nadšení boužel zkazil vítr a nějaké pořádné fotky se mi nepodařilo sehnat.
..i tak dávám menší ukázku




Anet.


Kam dál